Co je lymfa

Historie: Existence mízních cév byla známa již Hippokratovi ( 460-377 před n.l..), Aristoteles (384 – 322 před n.l..) popsal cévy s bílou krví. Po 17. století Rudbeck popsal poprvé návrat lymfatického systému do krevního. Bartholius první popsal lymfatický systém jako celek a označil jeho základní funkce. V roce 1932 začali manželé Vodderovi z Dánska studovat jemné krouživé pohyby rukou podél lymfatického systému a zabývali se tím, jaký vliv mají tyto pohyby na transport lymfy v lymfatickém řečišti. Tento jemný pohyb rukou se stal základem současné manuální lymfodrenáže. V roce 1936 vystoupili v Paříži na mezinárodní výstavě zdraví a krásy s lymfatickou drenáží. Jejich metodu v r. 1963 uvedl v Essenu do praxe Dr. Asdonek. V roce 1967 prof. Kuhnke a prof. Földi založili společnost Manuální lymfodrenáže dle dr. Voddera. Zakladatelem české lymfologie byl MUDr. M. Bechyně, jeho zásluhou se dostal tento obor vedle německé lymfologie do evropské špičky. 14. 8. 1992 byla v Karlových Varech založena Česká lymfologická společnost a zároveň proběhlo I. Školení v Manuální lymfodrenáži.

Co je to lymfa /míza/?

Je většinou bezbarvá, čirá kapalina v některých oblastech s mléčným zakalením. Začíná slepě v mezibuněčném prostoru. Její složení je velmi proměnlivé a je závislé na látkové výměně. Obsahuje velké množství bílkovin /proteinů/, vody, buňěk /lymfocyty T, B/ a tukové kapénky. Do lymfy se také dostávají živiny, vitamíny rozpustné v tucích/ A,D,E,K/ hormony, vápník, sodík, železo a měď. Denně se do krevního systému odfiltruje 2-3 litry lymfy.

Co jsou lymfatické cévy?

Dělí se do tří kategorií:

mízní kapiláry
kolektory
mízovody

Kapiláry vznikají slepě v mezibuněčném prostoru, ty se postupně slévají do kolektorů a následně do mízovodů. Mízovody se podobají menším žilám. Lymfa se pohybuje v lymfatických cévách pomocí kontrakce /stahování/ svalů. Celý systém ústí do krevního oběhu. Lymfatické cévy prochází lymfatickými uzlinami.

Lymfatická uzlina - uzlin je velice mnoho v celém těle a mají mm velikosti. Obsahují velkém množství lymfocytů typu B /bílých krvinek/ a fungují jako filtry tím, že vychytávají infekční organizmy, jako jsou bakterie nebo viry a zabraňuje jejich šíření. Jsou součástí imunitního systému, tvoří protiláteky, filtrují i likvidují choroboplodné zárodky a toxiny. Drenážuje nahromaděnou a přebytečnou tekutinu v těle. Lymfatické uzliny mají tendenci se shlukovat do skupin – velké skupiny jsou například na krku, /terminus, profundus/, v podpaží /axilární/ a v tříslech /inguinální/. Dojde-li k poškození či vyjmutí těchto uzlin může se vytvořit lymfatický otok /edém/

Lymfatický otok /edém/ - selhává-li část nebo celý lymfatický systém, zůstává tkáňová tekutina ve tkáních a rozvíjí se lymfatický otok – lymfedém. Jsou dvě formy:

primární / vrozený, nevytvoření lymfatických cév
sekundární / získaný, blokací lymfatických cév nebo uzlin, nádorové metastázy, parazitní onemocnění, radioterapie, chemoterapie

Po lymfodrenáži při lymfedémech je nutné použít bandáže.

Lymfatický systém a krevní oběh, jsou dva oběhové systémy, které existují vedle sebe. Na rozdíl od krevního systému nemá lymfatický systém svůj pohon – svoji svalovou pumpu/srdce/. Dokonalá funkce lymfatického (mízního) systému je předpokladem pro zdraví každého člověka. Pokud je nějaká část těla infikována nebo zanícena, nejbližší lymfatické uzliny se často zvětší a jsou citlivé. To se stane například u osoby, kterou bolí v krku. Lymfatický systém je důležitá součást tělesného imunitního systému, zajišťuje ochranu proti infekcím a některým dalším druhům nemocí včetně zhoubných nádorů. Odfiltrovaná lymfa odtéká přes mízovody velmi pomalu do žilního systému. Další procesy probíhají přes vylučovací orgány.

Hlavní lymfatické kmeny – největší je hrudní mízovod / ductus thoracicus/, je největší lymfatickou cévou lidského těla, dlouhá 35 -45 cm, a asi 3-5 mm široká trubice. Odvádí lymfu z dolních končetin, pánve, břicha, levé poloviny hrudníku, levé horní končetiny, levé poloviny hlavy a krku. Druhý největší mízovod / ductus lymphaticus dexter/ je umístěn na pravé straně těla a odvádí lymfu z pravé poloviny hlavy, krku, hrudníku a z pravé horní končetiny.

Lymfatické orgány a tkáně – jsou anatomickou součástí lymfatického systému. Centrální lymfatické orgány jsou slezina, thymus /brzlík/, kostní dřeň, uzliny, tonzily/mandle/. Slezina je svým složením podobná jako lymfatická uzlina, ale je větší a je zde zásobárna krve. Filtruje a čistí krev a lymfatickou tekutinu. Jestli je slezina poškozena nebo částečně odstraněna, jedinec je více náchylný k infekcím a zdravotním problémům. Thymus/brzlík/ jeho velikost a struktura se v průběhu života velmi výrazně mění. Tvoří se v něm lymfocyty typu T.

Co zapříčiňuje poruchu lymfatického systému - nevhodná skladba potravy, každé onemocnění, hormonální léčba, antikoncepce, chemické preparáty v těle, stresové situace, bodnutí hmyzu zvětšuje zátěž našeho mízního systému, která se projevuje únavou, slabostí, vyčerpaností, ale také otoky kloubů, dolních i horních končetin, pocit těžkých nohou nebo dokonce zduřením a bolestivostí lymfatických uzlin.